Emoce a my

Někdy je dobré si poplakat

Petra Peyer · 2 min čtení

Pusť emoce z těla. Nedrž je v sobě. Plač. Třes se. Tanči.

Někdy je dobré si poplakat…
Řekl někdo ve videu, které mi dnes večer přišlo.
Pusť emoce z těla.
Nedrž je v sobě.
Plač. Třes se. Křič. Tanči.
Jóóó.

Nevěděla jsem, že to bude za patnáct minut můj lék…

Pracuju na projektu a domácím úkolu na rebirthingový týden ve Francii, který začíná v pátek.
Můj životopis.
Rok po roku – mám ho představit před skupinou.
Ještě jsem to neměla v plánu.
Ale Kerry, moje učitelka, se mě minulý týden zeptala, jestli bych to chtěla udělat už teď.

A tak sedím na zemi a skládám dohromady sebe… rok po roku.
Vzpomínky.
Lidi, které miluju.
Lidi, které jsem ztratila.
Okamžiky…

Moje dětství bylo šťastné.
Tak moc šťastné.
Byly tam chvíle, lekce, těžká období.
Průlomy.
Zlomená srdce.
Ale bylo tam tolik šťastných, usměvavých chvil.
Vždycky.
Měla jsem skvělé dětství.
Úžasnou mámu, kterou pořád mám.
Báječné, milující, starostlivé prarodiče a praprarodiče.
Ne každý tohle všechno dostane.
Já vím.

Tak trochu pláču… jak tu tak sedím… a pouštím emoce ven z těla.

A stojí to za sdílení.
Život… je nádherný.

Ano. Pláč je zdravý. Je to úleva.
Stejně jako třes, křik – všechno, co nám dovolí cítit.
A tolik lidí to v sobě zavře.
Drží to uvnitř.
Nedělej to.
Prostě ne.
Nic dobrého ti to nepřinese.

~ Petra