Co jsem se naučila po cestě

Rok s modrým klíčem – jak vypadá individuální sezení

Petra Peyer · 2 min čtení

Nejdřív se uzemníme. Pak mluvíme o tom, co je teď v životě přítomné.

Je to rok, co jsem dostala modrý klíč od tohohle terapeutickeho studia, kde dvakrát týdně držím prostor pro individuální sezení.

Jeden rok.
Dar, který jsem dostala od své krásné kamarádky - v podobě pozvání do jejího výjimečného prostoru.
Jen já a ona.
Dnes jsem tam vedla dechovku pro dlouholetou kamarádku.
Napsala mi včera v noci.

Potřebuju pomoct.
Potřebuju dýchat.
Můžeš mi pomoct?
Rychle
Tak jsem přehodila věci.

Zeptala se na dostupnost.
Udělala prostor.
Dnes jsme se sešly a měly krásné, jemné dýchání.
Jak to vypadá?
Nejdřív se uzemníme.

Pak mluvíme o tom, co je v životě přítomné.
Někdy si vytáhneme kartu.
Někdy si zazpíváme.
Ne, to neděláme
zatím.

Někdy věci vytřeseme.
A pak si klient lehne na podložku.
Zabalený, zachumlaný, v měkkosti.
Deka, když je potřeba.
Svíčky.

Vonné tyčinky - pokud si to přeje.
A pak klient začne dýchat.
45-60 minut.
Dýchá bez přestání.
Nedělá nic jiného, jen dýchá.

Jemně, měkce.
Buď nosem.
Nebo ústy.
(Probereme rozdíly.)
Já držím prostor.

Držím energii.
Sdílím vzkazy, které mi přicházejí - ve formě mluveného slova.
Hraju na křišťálové mísy a další nástroje.
Podle toho, co cítím.
Na konci se jemně vracíme.

Do prostoru. Do uzemnění. K Zemi.
Protože mezitím můžeš Zemi opustit… odejít do jiného světa.
Dotýkám se.
Dýchám spolu s tebou.
Šeptám.

To je celé.
Je to magie.
A pokaždé jiná.
Takhle to dělám já.
Po všech těch letech.

Po všech výcvicích, sebepoznání, workshopech…
Vytvořila jsem si vlastní metodu.
Vlastní mix.
Vlastní alchymii.
A to je můj dar.

Cítit druhého člověka a to, co potřebuje.
Dnes.
Protože zítra to může být úplně naopak.
Nikdy tě nenutím křičet. Řvát. Bouchat.
Dovolím to, když to potřebuješ. Ale až poté, co to nejdřív ucítíš sám v sobě a ve svém těle.

A to jsem JÁ.
A KDO jsi ty? Jaký je tvůj dar a tvoje esence? Co děláš?
Proč tu jsme.

~ Petra