Co jsem se naučila po cestě

Dýchání se 150 lidmi

Petra Peyer · 2 min čtení

Je to úplně jiný druh práce, jestli dýcháte se 150 lidmi, s deseti, anebo jeden na jednoho.

Včera jsem zažila něco nového. Dýchala jsem jako účastnice ve skupině 150 lidí.

Co pro mě bylo důležité, než jsme začali:
– zůstat na okraji prostoru
– chránit sebe a svou vlastní energii
– nenechat se dotýkat ani držet ostatními
– zůstat u svého dechu a svého procesu

V prostoru se dělo fakt hodně procesů – všude kolem mě.
A já jsem to chtěla zažít z pozice účastnice. Vědět, co se děje a jak se cítím.

Jako profesionálka, která dnes a denně drží prostor pro druhé, jsem si musela připomínat – zas a znovu: nepracuj tady pro ostatní. Neposílej energii druhým. Nenech se rozhodit procesy ostatních.

A když jsem tohle všechno pustila a soustředila se na svůj vlastní proces…
spustil se ve mně můj velký proces.
Wow. To bylo hodně nečekané.
Vyplavalo něco hodně starého. Ještě nejsem úplně připravená o tom mluvit.

Ale chtěla jsem vám říct:
je to úplně jiný druh práce a prostoru, jestli dýcháte s 20, 50, 100 nebo 150 lidmi, s malou skupinkou 10 lidí, anebo jeden na jednoho.

Několik lidí z našeho týmu se rozhodlo vědomě neúčastnit – bylo to na ně moc. Věděli to. A to je správné a důležité rozhodnutí: co je pro mě a co ne.
Bylo to profesionálně vedené. Opravdu skvěle udělané. Ale není to pro každého.

Chtěla jsem to vyzkoušet, zažít a vidět – abych věděla, čím lidé procházejí, když dýchají v tak velké skupině. A pak přijdou ke mně.

Děkuju. Děkuju. Děkuju.
Bylo to nádherné. Hodně jsem se naučila.

~ Petra