Co jsem se naučila po cestě

Cesta vody – pátý den

Petra Peyer · 2 min čtení

Když spolu osm dní dýcháte, začnete mít pocit, že se znáte roky.

Když strávíte osm dní ve skupině dvanácti lidí, dýcháte spolu každý den, sdílíte, nasloucháte, učíte se, učíte druhé, prostě jste…
Dojdete k něčemu.
K něčemu novému.
K něčemu starému.

Začnete mít pocit, že se znáte roky.
Protože poznáváte části, které byly skryté… celý život.
Stud. Vinu. Hraní si na malou. Schovávání se. Nebrat si prostor. Dávat ostatní na první místo.

Příběhy se opakují… reakce se opakují. Stud, vina, jejich přítomnost.
Příběhy, které si vyprávíme sami.
Které nám vyprávěli druzí.
Lži.
Skrývání své pravdy.
Skrývání toho, kým doopravdy jsme.

Všechny vrstvy, které neseme.
Abychom se schovali.
Brnění.
Masky.
Hry.
Pravda je pod nimi.

KDO jsem?
Pod tím vším.
Pod všemi těmi lžemi.
To nádherné kouzelné miminko.

Přicházíme na tenhle svět jako kouzlo. Zázrak.
Čistí.
Nevinní.
S prvním nádechem.

Pak přijde první otřes.
První plácnutí po zadečku… ať se miminko rozpláče… ať je vidět, že žije.
A život se začne formovat.
Podle měřítek světa kolem.
Podle očekávání.
Zkoušek.
Důkazů… čeho vlastně.

Ta cesta tu je.
Tady.
Začíná.
Vracíme se k ní.
Zpátky do vody.
Zpátky do lůna.
Zpátky k porodu.

Je to hluboká, hluboká cesta.
Jakmile do ní vstoupíš… nemůžeš to změnit.
Ani nechceš.
A ti, kdo jsou na tuhle cestu povoláni, kdo po ní jdou, dýchají, noří se, cítí… bolest, žal, smutek, slzy, radost, smích, krásu, úsměv
… se už nikdy nevrátí stejní.
Protože nemohou.
My nemůžeme.
Vracíme se znovu svobodnější.
Znovu a znovu.

JÁ JSEM jedinečný zázrak na Zemi.

~ Petra