Co jsem se naučila po cestě

Moje dlouhá cesta s vodou

Petra Peyer · 1 min čtení

Vodu jsem přijala. Nikdy jsem jí nedůvěřovala.

Moje cesta s ní byla dlouhá.
Učitel plavání, který mě tyčí odstrkoval zpátky do hloubky.
Strýc, který mě naučil plavat tím, že mi lhal o svých rukou pod mým břichem.
Rozbouřené moře ve čtrnácti. Převrácená kánoe v sedmnácti, uvězněná pod ní.
Vodu jsem přijala. Nikdy jsem jí nedůvěřovala.

Před třemi lety jsem to začala zpracovávat - ve vodě o 37 stupních, tělesné teplotě.

Letos v létě ve Francii jsem šla dál. Slaná voda. Teplá voda. A studený zdroj, který mě zavolal, 14,5 stupně, kde dvě ženy držely prostor a jedna držela mou hlavu v dlaních a neodtáhla je.

To byl ten okamžik.

Hluboká vděčnost AIR School of Breathwork a Kerry a Dougovi - za držení tak krásného a léčivého prostoru. A Lizzie a Dougovi, za to, že nás hostili ve svém kouzelném místě a starali se o nás tím nejchutnějším jídlem.

Odcházím pokorná. Vyživená. Vděčná.
Cesta dechu je cesta vody.

~ Petra