Emoce a my

Je krásné být doma

Petra Peyer · 2 min čtení

Ať už domovem nazýváte cokoliv. Místo. Člověka. Sebe.

Ať už domovem nazýváte cokoliv.
Místo.
Člověka.
Sebe.
Srdce.

Je krásné vědět, že ten domov je tam.
Je to vlastně ten pocit klidu, uzemnění, míru, ticha, bezpečí.
Místo, kde můžete vydechnout.
Kde slyšíte svůj vlastní nádech. Výdech.
Kde víte:

Tohle jsem já.
Můžu být sama sebou.
Úplně.
Bez omluv.
Bez podmínek.

Kde můžu sdílet, čím právě procházím.
Bez strachu.
Bez odsouzení.
Bez obavy ze ztráty.
Nemůžeme ztratit něco, co nevlastníme.

A v tom se často pleteme.
U mnoha věcí si myslíme, že nám patří.
Nebo lidí.
Že máme právo na jejich čas.
Pomoc.

Podporu.
Všechno je energie.
Můj domov je moje energie.
Posledních šest dní jsem byla všude, jen ne ve své vlastní energii.
Cestování s lidmi.

Sdílení pokoje s lidmi.
Festival se 3000 lidmi.
Pro Projektora, jako jsem já, pro citlivého člověka, jako jsem já, je to téměř nemožné.
Ne nemožné.
Ale bere mi to hodně síly a energie.

A teď už cítím domov.
Jsem zpátky v Praze.
Ještě ne úplně doma.
Pořád v metru.
Zase lidi.

Přijdu domů.
Sundám ze sebe všechno oblečení.
Vyperu ho.
Dám si sprchu.
Vydrhnu se solí.

Obejmu svého psa.
Vezmu ho ven.
A dýchám.
Dýchám a zavřu oči.
Jsem zpátky.

Zpátky ve své vlastní, jen mojí energii.
Dýchám.
Dýchám sebe.
Vracím se DOMŮ.
MILUJU SVŮJ DOMOV.

Milujte svůj domov.
Domov je důležitý.
A hlavně…
To když cítíte svůj domov v sobě.
Ciťte to!

Žijte to.
Žijte sebe.
Zas a znova … já jsem… svobodná.
Osvoboď se.
Od všech vzorců

~ Petra